Stačilo se zeptat

"Tyy, tadyhle zastav," navedl mě děda na kopeček, odkudsi vytasil dalekohled a vydrápal se z auta.

"Noo, Sněžku vidim. Praděd ne, takže chcát bude. Vidiš, támhle, jak to je zamlžený, tam už chčije. Mě sere. Táta chtěl jít do pšenice. Ani hovno, to bude do úterý schnout. Zlý. Tamhle letí kosák, vidiš, jak je nízko? Do dvou hodin leje..."

Upřesňuju, že děda má na levým oku šedej zákal a na víc než 3 metry si mě plete se sousedem, kterej je Filipínec.

Když jsme se za půldruhý hodiny během šílenýho chcance sešli s tátou doma, cítil jsem lehké déjà vu.