Vlaštovka, co dělá jaro, aneb když nestačí Caro

Ve sborovně došlo kafe, učitelé šílí, 
zdá se, že jim na to konto docházejí síly.  

V příroďáku úča zírá na žáky jak výr, 
při pracáku i s kytkama vytrhává pýr. 

Zeměpisář ztracen v mapě, na kompasu hledá jih, 
dějepisář, jindy řečný, před tabulí divně ztich.

Češtinářka píše hrubky, ve slovníku hledá íčka, 
tělocvikář dojil kozu, shání seno pro koníčka.

Chemikářka vypěnila, výbuchem to hrozí, 
výparů se nadýchala a po stěně lozí. 

Fyzikářka váží prázdnou lahev od kafíčka, 
zdá se, že co chvíli usne, padají jí víčka. 

Když už ani hudebkářka falešný tón nerozliší, 
zachrání to školníková sáčkem kafe od Maryši.