Strach a svědomí

Šichtus procházel nejistým krokem ulicí Mazaných řemeslníků a snažil se potlačit nutkání rozhlížet se. Věděl, že ostatní jsou schovaní poblíž a maskují se nejrůznějšími způsoby*.

Ten pocit, který pocítil už ráno, se stále vracel, a Šichtus si nakonec uvědomil, že je to strach. Ale to by u něj přece nemělo být možné. Jako bůh strach nezná.

Koutkem oka si všiml pohybu ve stínu. Vylouply se z něj postavy a pustily se za ním. Celé mu to přišlo padlé na hlavu, stačí přece lusknout prstem, a promění je v prach, nebo něco horšího.

Pak se zarazil. Tohle nemůžu.

Protože jsem policajt.