Černý jako smola

Zlo zamíchané v kotlíku na ohni vře a bublá. Bouřka podivné směsi neposlušně klokotá. Co chvíli nadskakuje poklička, která jako by hrála na činely. 

Tma hutná se vevnitř vlní, černá jako smola, bílá jako vina. Vaří se dobrota, sladká jako pomsta, slaná jako smutek.

I přidalo se koření pro lahodnost chutě po lžích se špetkou rané nenávisti. Hadí jazyk promluví svým jedovatým slovem, které zastíní prastarou lípu. Syčí to na plotně jako výčitky v uších. 

Ještě kus podlé zrady chybí, aby bylo hotovo. Ještě chvilku, aby se člověk do toho mohl pustit.

Vůně omamuje, k zakousnutí láká. Kdo bude první?