Jeden prsten

První co cítil byly údery kladiva. Beztvará masa, kterou byl, se žárem a mocí proměnila v krásu. Leskl se v žáru plamenů, cítil jak do něj proudí moc vypalující slova určená jen pro oči znalých.
Byl dokonalý. Stvořen vládnout. Sloužil jen svému stvořiteli.
Pak byl ztracen.
Ničí teplo jej nehřálo dlouhá léta, dlouhá ošklivá léta, než byl nalezen.
Říkali mu tak hezky. Miláááášku. Líbilo se mu to.
Cestoval. Sílil. Měnil nositele. Volal svého stvořitele. Lákal svou mocí bytosti kolem, jako můry na světlo. Myslel si, že se vrací za svým prvním a jeho teplem.
Poslední co cítil byl bolestivý žár.