Otec Richard miloval knihy. Takže nikoho nemohlo překvapit, že využíval svého nového postavení celleraria k častým vizitacím klášterní knihovny. Tvrdíval, že se potřebuje na vlastní oči přesvědčit o stavu fondu, aby si spočítal, kolik má nechat vyrobit klihu, kůží a dřevěných destiček. Ale častokrát jen přejížděl prsty po hřbetech nových tisků, hladil kování starých rukopisů, tu a tam některou knihu vytáhl, náhodně otevřel... a z četby ho probral až zvon.
Dnes mu v rukou uvízla záhada.
Starobylý typ vazby s obalem. Ale kůže byla neznámá, cizokrajná, snad... šupinatá. Titul nečitelný.
Zpoza regálu vyběhl pobledlý bratr Hugh. „Tuto raději ne, otče!“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Otec Richard je čtenář podle
mila_jj
Otec Richard je čtenář podle mého gusta. Ale co to probůh ulovil za spisek?
Liber perditus existuje pouze
ioannina
Liber perditus existuje pouze ve dvou známých opisech, mezi nimiž jsou navíc dost podstatné rozdíly. Je to monografie o černé magii - co je černá magie, jak funguje, co žere a tak. Proto taky "titul nečitelný". :-)
Doufám
Tora
že je spisek pořádně přikovaný, ať už je kdekoliv :-)
Není. Byl zastrčený za
ioannina
Není. Byl zastrčený za ostatními knihami, ale knihovník ví, že nový cellerarius má rád pořádek. :)
Není to náhodou ta kniha, ze
Erendis
Není to náhodou ta kniha, ze které se bratr Hugh dozvěděl i to, co nechtěl vědět?
Velice pravděpodobně. Druhá
ioannina
Velice pravděpodobně. Druhá možnost je, že tam existuje ještě jedna, původně neškodná, se škodlivými margináliemi, a z té se to dozvěděl. Záleží na tom, jestli byl tehdejší knihovník ochotný / schopný mladému Hughovi dát do ruky přímo Liber perditus, nebo jen tu s margináliemi.
Otec Richard se mi líbí. Taky
Profesor
Otec Richard se mi líbí. Taky takhle občas brouzdám akademickou knihovnou.
A Hugha mám taky ráda. Že on se, co chtěl (i nechtěl) vědět, dozvěděl z téhle knihy?
Jo, nejspíš to byla tahle
ioannina
Jo, nejspíš to byla tahle kniha.
Otec Richard je <3
Taková knihovlna je můj sen.
kytka
Taková knihovna je můj sen. Ovšem bez nebezpečných svazků v šupinaté vazbě.
Jo, holka, na to jsme se obě
ioannina
Jo, holka, na to jsme se obě narodily v blbým století a s blbým pohlavím. :-)) Takový knihovny mívají zásadně kláštery.
(Většinou i s těma svazkama v šupinách, potvrzuju z vlastního výzkumu.)
Jasné:), ale popsalas ji
kytka
Jasné:), ale popsalas ji úžasně romanticky.
Já byla ve dvou klášterních knihovnách a obě vypadaly na první pohled děsně prozaicky. I když otvírat svazky jsem nemohla, tak kdo ví...
Ale nejspíš byly vybrakované v padesátých letech.
Já se už přes rok hrabu v
ioannina
Já se už přes rok hrabu v lékařských a lékárnických titulech v Rajhradě. Když se mi podaří, bude z toho článek. Srozumitelnej (= popularizační)článek jsem z toho už tuším stvořila. Rozhodně jsem to měla v úmyslu.
Ta knihovna měla obrovský štěstí, že se dostala téměř celá velmi rychle do fondu univerzitní knihovny (a tam měla ve sklepě suché místo a bezvadného správce, co tomu rozuměl). Dnes je zpátky v Rajhradě. Sice se z mnoha důvodů nedá tvrdit, že když tam najdeš rukopis ze 13. století, tak tam od toho 13. století fakt leží (několik opatů byli fandové starých knih a kupovali, nač přišli), nebo že když ji tam nenajdeš, tak tam nikdy nebyla (klášter byl jednou ve velmi tíživé situaci, takže se některé dražší kousky prodaly, no a pak samozřejmě 50. léta), ale jsou tam teda poklady, fakt.