„Já bych tu knihu napsal, jenom nemám čas.“
„Pěkný, a co to stojí takovej foťák? Taky bych byl fotografem…“
„A to, co kreslíš – to už jsi někde viděl? Ne? Tak proč to teda kreslíš?“
„Dobrá básnička. Tu bych napsal taky, jenom mě občas nenapadaj rýmy.“
Umělci jsou vždycky nedocenění. Jejich jediná útěcha a zároveň vaše hrozba je to, že když je naštvete, v knize vás nechají umřít, v obraze spálí, na fotce zesměšní…
I podivíni mají někde (dost hluboko) srdce.
A hlavně nikdy. Nikdy umělci neříkejte, že žádným umělcem není a vy byste to svedli líp, jenom mít ten nápad.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Díky. Tohle potřebovalo být
strigga
Díky. Tohle potřebovalo být napsáno.
Jo, to je hodně ze života.
Esclarte
Jo, to je hodně ze života.
Taky si vybavuju pána, co se měl mluvit o výstavě umění a rozjel se tak, že zkritizoval nejdřív toho Boticelliho a pak už jedním dechem spoustu dalších malířů, včetně nějakého da Vinciho, který je přece známý kvůli jednomu obrazu a kvůli tomu už jsou vynášeny do necbes i všelijaké jeho další průměrácké počiny. Čekala jsem, kdy to přijde a ono jo. Že prý o něm samotném se náhodou vyjádřilo víc hlasů příznivě, a abychom se podívali na internetu.
Ten sice aspoň doopravdy tvoří. Akorát že kam se na něj hrabou nějací mistři.
Díky, tohle je dobré číst.
Profesor
Díky, tohle je dobré číst.
Pobavila mě věta "A to, co
Erendis
Pobavila mě věta "A to, co kreslíš – to už jsi někde viděl? Ne? Tak proč to teda kreslíš?“ Josef Lada ve Vzpomínkách z dětství píše, že něco takového mu na jeho obrázek bitvy (snad) u Novary řekl rodinný příslušník. Že co to kreslí, když tam nebyl.