Potíže se stravou

Geralt hleděl na moře a zamyšleně poklepával prsty po hradebních kamenech. Slaný vítr občas přinesl i slanou spršku.
"Geralte!" zahlaholil na něj jarl Crach an Craite a opřel se hned vedle něj.
"Odjíždíme, jarle."
"Už?" podivil se, "myslel jsem, že se tu ještě zdržíte. Ani slavnost jsme pořádně neuspořádali. Na tvoji počest, že ses té obludy zbavil tak rychle. A co to tvoje zranění? Ještě se nezahojilo, ne?"
"Já bych zůstal, jarle. Ale Yennefer se nechala slyšet, že jestli bude ještě chvíli na rybí dietě, tak se buď zblázní nebo se sama stane rybou. Uznej, že ani jedno nemohu dopustit."