Z deníčku povalečů

Dlouho jsme ležely ladem. Moc s námi nehýbala. Mohly jsme se zabarikádovat a taky jsme to udělaly. Pěkně jsme se teple a měkce obalily, vytvořily zásoby a uložily ke spánku. Pokud se občas něco dělo, byla to chvilka. Měly jsme páky, jak jí rozmluvit pokračování.
Pak se zbláznila. Všimly jsme si, že se stresuje, ale že nasadí takovéhle tempo, to jsme nečekaly.
První den. Druhý. Třetí.
Nikdo nevěděl, kdo z nás je na řadě. Šok. Rozmlouvání nepomáhalo. Polštářky nám začaly mizet. Postupně jsme rezignovaly. Jsme delší, větší, lépe zásobené, ale za jakou cenu? Ale zas o nás moc dobře ví.