Kterak strýc Sýc chtěl říci víc

Strýc Sýc, jenž hledí na měsíc,
Měl pocit, že chtěl by říci víc
O tichu lesních velikánů,
O rose, která padá k ránu,
O měkkých liščích tlapkách v mechu,
O zbytečnosti všeho spěchu,
O kráse, s kterou jarní kvítí
V lupení loňském jasně svítí,
O skvrnách daňků, o sojčím peří,
O chvění slunce na pápěří
O hudbě větru, o písni ptačí,
Motýlích křídlech na bodláčí,
O vejcích v hnízdech,o srsti srnek,
o květech hlohu, o vůni trnek,
o malých myškách, mladé trávě,
o tom, co napadá ho právě,
O všem, co žije, roste, dýchá.
Nadechl se - a zůstal zticha.