Lépe dvěma než jednomu

Když dvoudenní vánice konečně skončila, došlo mu, že se ztratil.
Proklínal se, že nezastavil hned, jak bouře začala, ale stejně dobře věděl, že nebylo možné zůstat dva dny na místě. Nemohl za to. Jenže to mu bohužel nepomůže. Kdyby se alespoň roztrhla mračna, aby viděl na hvězdy. Ale obloha zůstala hluchá. Vydal se na cestu.
Když mu došly zásoby, asi den nejedl. Potom utratil prvního psa.
Ani se nenadál a zůstal jen Argo. Umíral hlady a všechno na mohutném psu jakoby říkalo "sněz mě a přežiješ". Ale neudělal to. Nemohl.
Když padl vyčerpáním, pes ho opustil. Téhož večera přivedl pomoc.