Rýmička

Sherlocka probudil zuřivý útok londýnského počasíčka na okno. Tatam byla sladká mdloba a střep v mozku bránil detektivovi vzpomenout si, co jí předcházelo.
„Johde!“
Doktor vtrhl do ložnice téměř okamžitě.
„Báb rýbu,“ zabublal Sherlock zdrceně.
Odpovědí mu bylo úsečné: „Čaj?“
Sherlock věnoval šálku vlažné tekutiny vlažný pohled.
„Proč já? Proč ddeska?“
John ignoroval jeho štěněčí výraz.
„Protože jsi idiot. Protože jsi včera hodiny číhal v tomhle nečase. Já ti říkal, že Moriarty nepřijde. Jen si s tebou hrál, jako vždycky.“
Střep bolel. Sherlocka napadala jediná možnost, jak umlčet běsnícího Johna.
Naklonil se k němu a docela něžně ho polil čajem.