Pod růží

Už jsem unaven. Tolik dlouhých měsíců v žaláři a nyní to nekonečné putování. A zač? Snad že jsem málo vykonal ku slávě a síle českého království? Kdybych já při našem králi nestál, dávno by všichni ti cizozemci a hosté nezvaní zem českou rozkradli a zaprodali. A že jsem se při všem tom snažení peněz a moci domohl? Však jiní by na mém místě nečinili jinak.
A teď tu klečím u vltavského břehu, v dusném srpnovém slunci. Ni lístek se nepohne, i praporec s růží zplihle visí nad cimbuřím. Kam dospěje naše čest a hrdost, jestli skloníš hlavu i ty, Vítku?