Jak jsem viděl, co jsem vidět nechtěl

Jak jistě prozradí učebnice,
mám kromě bratrů i sestřenice.
Děvčata krásná, rozpuk mládí,
co se jen s bratříčky nadovádí.
Artanis půvabná, zlatý květ,
Na Írissë radost je pohledět.
Pozdního večera, chtěl jsem spát,
vzrušený Curufin do síně vpad‘.
„Vyběhni na balkon, koukni shora!
Maedhros hraje si na doktora!“
Dychtivý popatřit bujné vnady
peláším úprkem do zahrady.
Zaslechnu ve křoví tiché hlasy,
snad je to Írissë. Nejspíš. Asi.
Kradu se blíž a uzřím právě
košili bílou ležet v trávě.
„Stydím se, otoč se na chvíli.“
„Vůbec se nedívám, můj milý.“
Nejsem to já ale pitomec?
vždyť to je Fingon, náš bratranec!