16. Obdiv

Esciel stoupala do kopce, když se za ní ozvaly údery kopyt a minul ji Gerián na vrané klisně. Zpovzdáli ho sledovala, jak se opatrně proplétá mezi lidmi. Bušení srdce ignorovala.
„Jen se dívej, mladá niano,“ objevila se jí po boku vědma Ranith. Stará žena ji obdařila úsměvem.
„Něco v tobě klíčí, matko válečníka, ale strach to dusí. Zabij strach, nech to vykvést, pečuj o květ a přinese plody. Stůj pevně, matko knížete, jehož otcem je vítězství.“
Esciel se uklonila, slova vědmy bylo vždy třeba přijímat s pokorou, a pak vykročila za Geriánem.
„Neměj strach, mladá niano,“ neslo se za ní.