Důvěra

Vyčerpaně se zhroutila na gauč a nohy hodila do klína hubenému blonďákovi, který právě na staré televizi zaujatě sledoval osud jakéhosi vojáka.

„Hotovo,“ vydechla a luskla prsty. Spokojeně se usmála, když se jí v ruce objevila sklenice šampaňského a na stolku miska jahod.

Její společník se zamračil.

„Dej pokoj, Hlade,“ odsekla, „dneska si to zasloužím.“

„Ale že ti to trvalo, Důvěro,“ ušklíbl se na ni.

„Bych chtěla vidět tebe. Donutit Severuse Snapea důvěřovat Harrymu Potterovi! To není jako nechat Rona Weasleyho blbnout z hladu, když má na práci důležitější věci,“ vyprskla. Stále mu to vnuknutí s přeměňováním židle nemohla zapomenout.