Je to marný, je to marný, je to marný

Sám víš, Jupitere, že jsem je varoval. Poprvé už před sedmnácti lety. Můj hněv tehdy jako blesk z čistého nebe poničil polovinu města. Ale lidé zůstali hluší.

Před dvěma týdny znovu, na mé přání Iris vysušila všechny studny, ale lidé nic. Zůstali hluší a slepí.

A sám vidíš, co se děje teď. Už celý den a noc nechávám průchod svému hněvu a zasypávám celé město popelem. Někteří začali brát nohy na ramena, ale pořád zbývá dost těch, kteří jsou nejen hluší a slepí, ale také hloupí.

Žádné další varování už nebude, teď udeříme s Iris společně, a rozžhavíme samotnou oblohu.