Koruna z okvětních plátků

Temnota, jež zdála se věčná
ustoupila Úsvitu nového dne
jako jiskřička naděje na obzoru
láká tě z tvého úkrytu

Skořápka praskla, bojíš se
že tě zašlapou
udusají tvoje sny
jako už tolikrát

Jsi jako semínko, klíčící
v hřejivém lůně Matky Země
znáš své kořeny
jsou pevné a hluboké

Pojď vstříc Světlu
uchop svou naději
poprvé v životě
dojdi snů naplnění

Chvěješ se strachy, vzrušením
naplň Srdce odvahou
vykroč z Temnoty
v ústrety Životu

Prorážíš hlínu, okovy padají
poprvé v životě
dýcháš čerstvý vánek Svobody
Stínů již není

Nasaď si korunu
jako nejkrásnější růže
obrať se ke Světlu
Neboj se rozkvést