"Ede, podívej, tam v zahradě vidíš? Ta v těch šatech v barvě mořské pěny, není nádherná?"
Zahleděl se na ni. Vskutku byla perlou mezi květinami, pleť lehce bronzová, krásné tmavé oči. Svůdný pohled. Hlad jeho mladí zatoužil zabořit prsty do jejích tmavých vlasů.
Toho večera s ní tančil. Mrkala dlouhými řasami a smíchem klokotala.
Otec mu nad sklenkou rumu vysvětloval přednosti jejího věna.
Pan Mason vychvaloval dceru do nebes.
Tak se jí dvořil.
Třikrát spolu konverzovali než si ji vzal a odvezl z Karibiku domů.
Teprve v rodné Anglii se dozvěděl pravdu o její těžké duševní chorobě. Bylo však pozdě.
Doufám, že to vystihuje když ptáčka lapají, krásně mu zpívají.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Pěkně odvyprávěné. Jo, ten do
Esclarte
Pěkně odvyprávěné. Jo, ten do toho spadl.
Určitě to tak nějak bylo.
Mairam
Určitě to tak nějak bylo. Diky Ti za komentář.
Pěkné drabble! Upřímně
Nifredil