Naděje

XiChen nemohl A-Yaovi zcela zazlívat, jak se zachoval. Přeci jen se doopravdy nevyslovil, ani nezeptal na odpověď. Ponechal tak reakci, či nereagování, pouze na něm.
Nakonec, i kdyby odpověděl, mohl by mu věřit? Nebylo to takhle vlastně lepší?
Svlékl se. Zaplul do teplé vody a zavřel oči.

"Smím ZeWu-Junovi umýt vlasy?" otázal se A-Yao. Srdce se XiChenovi rozbušilo rychleji, ale přikývl. A-Yaův dotek ve vlasech byl hojivý jako mast, přesto po něm rány nezůstaly zcelené...

Ten večer, když uléhali na lůžko vedle sebe, si XiChen všiml, že má A-Yao jeho čelenku uvázanou kolem zápěstí. Naděje jím mimoděk projela jako blesk...