O projevování a přijímání vděčnosti za svitu měsíce

Severuse vzbudil noční chlad.
Absurdní, pomyslel si studeně odchovaný Zmijozel.
Nicméně do ložnice táhlo. Záblesky úplňkového svitu tančily na podlaze.
Jistě.
Remus už zase postával na balkóně.

"Něco nového? Vyměnili ho přes den za kolo sýra? Je to ve skutečnosti Hvězda smrti? Spadne na nás, když ho přestaneš hypnotizovat pohledem?" zaskřípal Severus.
Remus se ohlédl, usmál se a pokrčil rameny.
"Promiň. Zkrátka se na něj nemůžu vynadívat, teď když ho díky jednomu geniálnímu mistrovi lektvarů, který neumí přijímat vděčnost, vídám jedině lidskýma očima."
"Pojď zpátky do postele, Remusi. Tam mi můžeš vděčnost projevovat dle libosti."
A vrátili se do tepla.