Slunce klesalo mezi barevné obláčky, koně pili z pramínku a oheň příjemně popraskával.
Elrohir si rozvinul houni vedle svojí chůvy. Chvíli seděl, pak zvedl okraj a jal se zespod vytahovat kamínek po kamínku, větvičku po větvičce.
Celeamin ho zaujatě sledovala, a tak toho využil.
"No co, chci spát pohodlně."
"Samozřejmě."
"Celeamin, ehm, líbí se ti naše výprava?"
"Líbí."
"A, no, jsi hodně ráda, že tě náš táta pustil?"
"Jsem."
"A, víš, nenapadá tě třeba, proč tě pustit nechtěl?"
"Napadá."
Elrohir otevřel pusu naprázdno. Tohle bude ještě trvat.
Zamyslel se zhluboka, ale napadlo ho jen: "Těšíš se taky k babičce?"
"Ne."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
:D :D
Owlicious
Jo, Elrohire, obávám se, že nemáš schopnost výslechu na patřičném levelu, abys z ní něco dostal... ehm.
(ne, nebudu podotýkat, že se C. přece nemá na co netěšit, když minule si v Lothlórienu přece tak krásně odpočinula)
(ale ta závěrečná otázka a odpověď mě velmi pobavily)
Odpočinula, jo jo :D Ale taky
Elluška
Odpočinula, jo jo :D Ale taky asi tuší, že jedinej důvod, proč ji mohli vzít vnoučkové s sebou, je pravidelná kontrola.
Elrohir musí na svých
Alexka
Elrohir musí na svých výslechových schopnostech ještě zapracovat, ale pokus to byl dobrý a odvážný. :)
Já nemám sama ani jasno v tom
Elluška
Já nemám sama ani jasno v tom, jestli se kluci vůbec někdy dozvědí pravdu. Tuším, že asi ne, rozhodně ne od nikoho z dospělých... Možná si to mezi sebou vyšpekulují :)
Jé, příběh neznám, ale ten
Lee
Jé, příběh neznám, ale ten rozhovor je parádně živý. :)
Díky :)
Elluška
Díky :)