Procitnutí

Já a ty
Dva lidi
Co to tak nějak stejně vidí
A navzájem si nezávidí
Náš malý svět, kousíček ráje
Postel a na stole dva hrnky čaje
Společné snídaně, rozespalé pusy
Občas jít najisto a občas něco zkusit
Bezpečná náruč, bezesné noci
Nebeské zámky, v srdci ten pocit

Co až to sklo jednou praskne?
Až naše duhová bublina splaskne?
Budem’ se řítit skrz vrstvu mraků
Lehce se padá bez padáků
Zase se vzbudím na zemi
A na umření bude mi
Zase na kousky rozbitá
Těžké je ze snu procitat
Není to ale žádné drama
Jen na to zase
Budu sama