Šlapej dál

"Tohle už mě nebaví!" nadávala Eliška.
"Koně jsme nechali v lese, jak jsme utíkali před divočákem. Tak to musíme dojít pěšky!" vysvětloval Jiří.
"Horší je, že nám docházejí zásoby! Bez oběda nikam nejdu!" sakroval Adam.
"Představ si světlo na konci tunelu, pesimisto!" rýpla si Eliška.
"Spíš chleba na konci tunelu."
"Ticho, raději šlapte! Tohle remcání se vážně nedá poslouchat!" vložila se do debaty Anežka.
"To je pravda," podotkl Jiří.
Prásk! Z čistého nebe vyšlehl záblesk. Najednou před nimi stála ošklivá babizna s koštětem. Přes celou skupinu hodila lano, které se samo utáhlo a přivázalo všechny k nejbližšímu stromu.
"Mám vás!"