Starý rybník se probouzí

Břeh starého rybníka lemovaly ledové krajky, ale ve vzduchu už jednoznačně převládala sladká vůně nastupujícího jara. Pestrobarevné diamanty se proháněly nad hladinou a s mistrovskou přesností tišili hlad čerstvým potěrem. Ti z ledňáčků, kteří měli největší štěstí v rybolovu, vystavovali modrá pírka mladému slunci a trénovali hrdélka k nadcházejícím milostným áriím.
Malý Ledňáček to hemžení pozoroval tiše, sedě na židli, která tu zůstala po rybářovi jako svědek náhlé oblevy. Toužil přidat se k ostatním, ale pochroumaná křidélka ho držela při zemi. Nebo tedy alespoň při židli. Jiní by ji už možná ohlodali nudou. Ne však Ledňáček. Jeho čas brzy přijde.