Noc z 15. na 16. března 1939. Jelizavetě, přemožené událostmi uplynulých hodin, se udělalo zle, teď napůl spí, napůl blouzní... Čí vzpomínky se asi vkrádají do jejích?
Sebevražda.
Moje nejsmutnější ráno? Moje nejsmutnější ráno? 26. říjen 1917. 16. srpen 1935. V předzimním oparu utopený Petrohrad. Nejtemnější moře, z jehož vln se vynořuje sluneční kotouč. Tehdy jsem ještě neznala život. Tehdy už jsem život nechtěl znát. Tehdy začala další etapa mého života. Tehdy skončila poslední etapa mého života. Milovala jsem. Miloval jsem. Už tenkrát jsem věděla, že jednou si podmaním svět. Tenkrát už jsem věděl, že se nikdy nebudu moct vrátit domů, do Ruska. Tehdy jsem žila tancem, víš? Tehdy mě radost z tance navždy opustila, víš? A proto jsem se rozhodla žít. A proto jsem se rozhodl nežít.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Smutné, hodně podařené
Aries
Smutné, hodně podařené
Děkuji.
Apatyka
Děkuji.
Smutek z toho se dere k srdci
Aplír
Smutek z toho se dere k srdci.
Co k tomu říct? :(
Apatyka
Co k tomu říct? :(
Skvělé jako vždy, ta zvolená
Esti Vera
Skvělé jako vždy, ta zvolená forma se mi hrozně líbí.
Děkuji převelice.
Apatyka
Děkuji převelice.
Výborné. A hodně smutné.
Terda
Výborné. A hodně smutné.
Děkuji.
Apatyka
Děkuji.
Skvělé, obsah i forma.
mila_jj
Skvělé, obsah i forma.
Díky
Apatyka
Díky
Teda fandom nezvládám
P.M.d.A.
Teda fandom nezvládám sledovat, ale tohle kontrastní drabble se mi moc líbí :-)
Fandom je v podstatě
Apatyka
Fandom je v podstatě maskovaná historie :) Díky moc!
Skvělé. Jako vždy.
Tora
Skvělé. Jako vždy.
Jako vždy moc děkuji.
Apatyka
Jako vždy moc děkuji.
Působivé, smutné, ale líbí.
Pikola
Působivé, smutné, ale líbí.
Děkuji.
Apatyka
Děkuji.