Jen dvě duše v oceánu hvězd

„Slečna Sternová. Judita,“ představil ji Franz. „Tohle je Maëlle.“
Vysoká světlovláska s očima plnýma hvězd se usmála. „Teď se jmenuji Violetta.“
„S tebou aby si člověk nosil notes,“ zabručel některý z členů společnosti. „Maëlle, Vivien, Viktorie. Tak už si jedno sakra vyber.“
„My s fantazií,“ odvětila ostře a na setinu vteřiny odtrhla pohled od Juditina, „si jiná jména můžeme dovolit. Máme svobodného ducha. A byl to Viktor, mimochodem.“
„Těší mě,“ pípla Judita. Nevnímala nikoho jiného. Jako by spolu byly samy.
Vzala ji za ruku. Její srdce explodovalo. „Třeba mi pomůžeš vybrat nějaké další. Nebo já tobě.“
Ach, Violetto! Violetto! Violetto!