Jen dýku pod žebry

O ruku princezny Chalcedony se toužil ucházet každý, od kněžiců z dalekých zemí až po čeledína z hradních stájí. Její krásná tvář pletla hlavy, její hlas zatmíval mysl, její úsměv zbavoval rozumu.
Každému z nápadníků uložila zkoušku. Kdo první uspěje, stane se jejím ženichem.
Mně zadala vyhnat z království draka, který se usadil u západních hranic.
Zrovna jsem spěchal s dračí hlavou do trůnního sálu, když jsem se nečekaně srazil se svým bratrem.
Pak už jsem cítil jen dýku pod žebry.
Bratr slavil svatbu a já už se nikdy neožením.
Od těch dob bloudím chodbami a připomínám bratrovi jeho proradnost.