A. je velmi svérázné dítě. Nevím, po které z babiček tu neuvěřitelnou tvrdohlavost zdědil, ale každý den mám chuť padnout na kolena a začít se modlit, aby ho to přešlo.
Velmi dobře rozumí, co po něm chceme. Ale při pohledu do těch rozjařených očí, když po něm něco chceme, prostě vidíme, jak se v tom jeho zatvrzelém mozečku točí všechna kolečka. To je sestava na hrazdě sem, prostná tam a kdyby mozek mohl, vleze i na kladinu (a spadne z ní, jelikož je jeho mozek chytrý po tatínkovi, ale měl by být raději praktický po mně). Radši výmyk, než poslechnout.
Ehm, letos fakt nejsem ve formě.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit