Po nás potopa

Prší. Jako kdyby už nikdy nemělo přestat.
Šenkýř ustaraně posílá podomka, kam přestěhoval zásoby. Nevrací se s dobrými zprávami.
A pak mu sem ještě vtrhnou dva poťapaní študáci, čert aby je spral!
"Retentione facultatem brasii!," zadeklamuje jeden z nich, voda mu crčí z vlasů. Vyždímá plstěný klobouk přímo na podlahu. Zatracení latiníci, myslí si o sobě, kdoví co jsou, že brebentí jako papež?
„Lej pivo, šenkýři! Jsme na suchu!“
„Pivo není! Slad navlhnul! Táhněte, holomci, a neutahujte si ze mě!
Vyhodí je, ale oni se jen smějí a potácejí se dál mokrou ulicí.
Nikdo si nevšimne, že hladina řeky stoupá.