Rimmerův deník

Našel jsem to pod jeho polštářem. Si myslel, že se mu nebudu hrabat ve věcech. Jako by mě neznal. Je to prostoduchý čtení, kopa nudnýho hnoje vo olizování známek a zadků papalášů. Jsou jen dvě možnosti, který si z toho vodneseš. Zjištění, že je to magor, jenže to už víme. A chuť sledovat Danielle Steelovou. Je to depresivnější, než deník Anny Frankový a patetičtější, než sepraný Kocourův vohoz. Jakmile s tím skončíš, jediným vysvobozením je vypálit si oči čatní nebo žaludek chlastem tak silným, že ti do něj udělá díru. Bylo to horší, než když jsem byl měsíce v jináči.