Závěr ve skřetím stylu.
Přesně takový, jaký teď čekáte.
Jo, datace... Někdy v závěru II. věku před válkou s Posledním spojenectvím.
Org.: Na bodování se vybodněte.
„Zůstat tu můžete, ale ulít oharky, jasné?"
Jasné. Step je suchá, vítr čerstvý, nikdo z nás se nechce probudit uprostřed ohnivé zkázy.
Hlavou se mi honí těžké myšlenky. Nakonec jsem to já, kdo u ohniště sedí sám., než na mě konečně přijde dřímota.
Jen se ještě musím postarat o poslední doutnající zbytky.
Nestačí je jen ušlapat. Za vyprahlé horké noci jako tahle je nutná obezřetnost.
Přidřepnu a pustím se do díla.
Podařilo se mi zajistit jen polovinu plochy.
Přece na to nebudu plýtvat vodou z čutory! Radši požádám o pomoc hlídku.
Gradlich se jen rozkročí, rozváže tkanici a míří přesně.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Naprosto skřetí.
Elluška
Naprosto skřetí.
A praktický. Tvoje skřety budu vždycky ráda číst. Je fajn, že jsi i letos psala, dík.
Abych se přiznala,
Sothis Blue
tak já mám z toho pocit, že už hrozně vařím z vody. První rok jsem měla co říct, teď už je toho většina řečená, a co není, to nevím jak. Nebo mám prostě jenom depresi a tvůrčí krizi, to je taky možný, letos se mi fakt moc nedařilo. Takže jsem to brala spíš jako osobní terapii než něco, co bude někoho zajímat... a teď jsi mě úplně zaskočila!
A fanouškům se košem nedává, když už si člověk nějaký udělá, tak si je má pěstovat, tak uvidím, co ze mě vypadne někdy příště, třeba za rok.
A fanoušek si musí hýčkat
Elluška
A fanoušek si musí hýčkat autora, co píše Středozemi z vlastního pohledu a ne jako mainstream fanfic s pairingama :)
Ten pocit psací krize, a že se opakuju a už nic zajímavýho nevymyslím, mám taky, a nejen letos. Ale vždycky se právě najde aspoň někdo, koho to pořád baví.