Vepřové výpečky

Od samého rána poctivá práce se dřevem a pilou, ani neměli čas cítit chlad. První odměnou byl oběd ohřívaný na ohni. Vladimír vytáhl přibalený proviant, mísu výpečků v zatuhlém omastku. Hotový poklad.
Nenechavými lžícemi nabírali přímo z otřískané pánve.
„Bože, to je skvělý,“ zaznívalo z té pětice. „Neznám tvojí ženu, ale klidně si ji někdy pujčim.“

Večer si blažil v napuštěné vaně a vyprávěl.
„Všichni se shodli, že milujou mojí ženu.“
Marek se sklonil a potěšeně Vladimíra líbnul na rty. „Cos jim na to řek’?“
„Nic. Styděl jsem se přiznat, že už se pár dní neholila a škrábe jako jezevec.“