Vyjdu rozvrzanou brankou a zamířím vzhůru. Cesta je rozbitá, vydrolené kameny ujíždí pod sešlapanou podrážkou. Lem sukně umetá prach.
Dům, který přežil. Zůstal sám. Se sklopenou hlavou vzpomíná na lepší časy. Tvář mu hyzdí široká prasklina. Od teď až na věky.
Terasovitá pole stoupají k nebi. Patro nad patrem ukrajuje z kopce hladová sousta. Zelené stvoly šeptají.
Výhled na zasněžené hory. Obraz se tetelí v horkém vzduchu. Okraje se rozostřují a mizí v opálovém oparu.
Shelter na rozcestí. Špinavé děti. Pověšené prádlo.
Starý strom rozevírá zelenou korunu. Vitá mě zpátky.
Klidně bych mohla zavřít oči. Domů dojdu i bez nápovědy.
Nádherný popis, jako bych tam
Aries
Nádherný popis, jako bych tam byla
Hořká slza mi pozvolna kane
medvedpolarni
Horká slza mi pozvolna kane po chlupaté tlamě. Brum.
No jo, trochu jsem to
Banepa
No jo, trochu jsem to přehnala. Jenže, čím déle o tom píšu. Tím větší nostalgie. Tady přímá úměra funguje beze zbytku.
Bojím.
medvedpolarni
Brum.
To je moc pěkný. Ostatně jako
Roedeer
To je moc pěkný. Ostatně jako vše, co tu letos publikuješ.
Krásné
Apatyka
Krásné
Báječné
Aplír
Jedno nádherné přirovnání za druhým. A ten závěr <3
Děkuji!
Banepa
Děkuji!
Náhodou jsem na tebe narazila
Elluška
Náhodou jsem na tebe narazila. Tys v Nepálu teda fakt bydlela? Ten popis je nádherný, jako bych z toho cítila horský vzduch.
Jenom chvíli a už je to pár
Banepa
Jenom chvíli a už je to pár let. Mám to tam ráda.