Honzík Zajíček

Byl jeden chlapeček, jmenoval se Jan Zajíček, ale všichni mu říkali Honzíku. Když mu bylo sedm let jel na prázdniny k babičce.

Za babiččinou chaloupkou rostl hluboký les a babička říkala:
"Nechoď daleko, Honzíku, aby ses neztratil."
Ale Honzík neposlechl a zabloudil. No nic, řekl si, půjdu dál, třeba potkám někoho, kdo mi pomůže. A šel a šel, až došel do vesnice Brázda.

Honzík šel Brázdou, protože věděl, že Brázda je jen dvě stanice autobusu od babiččiny osady, ale měl kapsičku prázdnou.

Naštěstí potkal pekařovic Katku. Ta mu dala koláča a peníze na autobus, aby se v pořádku vrátil domů.