Jak Remus Lupin začal věřit (některému) věštění z čajových lístků

"Starobylý prohnilý... totiž vznešený rod Blacků si na tyhle ptákoviny potrpí. Dej sem hrnek," Sirius chňapl po Remusově šálku.
"Vidíš," ukázal na čajové lístky, "konvalinka."
"Nevidím. Je to čaj a jsi daleko."
Sirius zvedl obočí a přisedl si tak blízko, že Remuse začal poněkud škrtit límeček (který ani neměl).
"Jak říkám. Studijní úspěch. A tady... vrána. Vedle té pampelišky."
"Neříkals konvalinky?"
"Té taky. Tady je vrána a..."
"Tenhle flek vypadá stejně."
"Druhá vrána. Sedá si k první."
"Což znamená co?"
"Pohledný tmavovlasý mládenec tě pozve na večerní kakao v Prasinkách. Nedokážeš odolat."

Remus byl nucen konstatovat, že Sirius věštil dobře.