Když láska budí nenávist

Nemám je ráda. Nesnáším je. Nenávidím.
Jsou mi neustále v patách. S věčně hladovým výrazem oddaně sledují moje kroky. Plazí se přede mnou v prachu, dotírají, beze studu líbají nahé kotníky. Milují teplo lidského těla, puls tepající pod zranitelnou kůží.
Lačně hltají každý můj pohyb. Není úniku.
Pijou mi krev!
Dlouhé těsné objetí, nekonečné splynutí těl. Patříme k sobě!
Řešení složitého rébusu našich propletených vztahů je směšně jednoduché.
Stačí jediná tenká gumička.
Schýbnu se a upevním nohavici k botě.
Neprojdou.
Hnusné pijavice.
Jak můžou existovat tvorové tak přítulní a slizcí zároveň?
Tak pojďte a udavte se zašlou kůží mých pohorek!