Na nádraží

Nestačil mu vlastní dech,
pot mu stékal po zádech.
O půlnoci na zápraží,
v poledne už na nádraží.
Co se stalo v mezičase,
jeho vlastní bratr, prase,
zatlačit tu vzpomínku.
Chce myslet na maminku.
Ne však, když se rozloučili,
v mysli loví lepší chvíli.
Mysl je však roztřesená,
víc než Petrova kolena.
Uklidni se okamžitě,
nejsi žádný malý dítě.
Tohle nedáš v mátohách,
pevně stojíš na nohách!
Soustřeď se na tuhle chvíli,
jsi přece už skoro v cíli.

Vlak mezitím přijíždí...

A tak krátce po poledni,
chytl vlak, snad už poslední.
Nevěděl, že jede domů.
Prostě chtěl pryč, na svobodu.