"Dobré jitro, paní Poolová," řekl Fairfax. Mou přítomnost jako obvykle zcela ignoroval. "Jak se dnes daří vaší svěřence?"
"Docela slušně, děkuji," odpověděla moje žalářnice.
"Slušně?!" vykřikla jsem a narovnala záda v zoufalé, marné snaze o trochu důstojnosti.
Pak jsem uviděla tu jeho bledulku. Ta krutost, přivést mi ji ukázat rovnou od oltáře! V tu chvíli se mě zmocnilo šílenství. Skočila jsem po něm: vážně bych ho uškrtila! Bránil se, samozřejmě, ale zoufalství mi dávalo sílu a on se bál udeřit mě přede svědky. Nakonec mě přemohl, svázal mi ruce, připoutal k židli.
Křičela jsem, plakala a zuřivě se zmítala. Marně.
Původní scéna vypadá takhle:
"Dobré jitro, paní Poolová!" řekl pan Rochester. "Jak se dnes daří vaší svěřence?"
"Docela slušně, děkuji," odpověděla... "Trochu se vzteká, ale nezuří."
Rozlehl se divoký výkřik, který jako by vyvracel tu příznivou zprávu - hyena v lidském šatě se vztyčila a vzpřímila se na nohou.
"Pozor - uviděla vás!" zvolala Lada. "Dejte si pozor, proboha!"
Šílená začala řvát - odhrnula si kosmaté vlasy z obličeje a divě se rozhlížela po návštěvnících. Poznala jsem dobře ten odulý, promodralý obličej...
Tři pánové ucouvli, takřka současně. Pan Rochester mě odstrčil dozadu. Šílená na něho skočila, začala ho zuřivě škrtit a chtěla ho kousnout do tváře - pustili se do zápasu. Byla to statná žena, skoro tak velká jako její manžel a mimoto tělnatá; v té rvačce se ukázalo, že má sílu jako muž - několikrát ho už málem zardousila, ačkoli byl silák. Mohl ji vyřídit dobře mířenou ranou pěstí, ale neudeřil ji, jen se s ní rval. Konečně ji pevně chytil za paže, Lada Poolová mu podala provaz a on šílené svázal ruce za zády; druhým už připraveným provazem ji připoutal k židli.
Šílená přitom vyrážela divoké skřeky a zuřivě se zmítala. Potom se pan Rochester obrátil k divákům a rozhlédl se po nich s jízlivým a truchlivým úsměvem.
"Tohle je má žena," řekl, "a tohle je jediné manželské objetí, jaké mám v životě poznat..."
To je působivé. Já to myslím
Aries
To je působivé. Já to myslím nečetla, jen jsem kdysi viděla nějaký seriál, takže jsem to poznala až podle originálu, ale té manželky mi bylo líto už tam a teď zas
To jsem ráda, že utajení
kytka
To jsem ráda, že utajení fandomu mělo smysl :-)
Já to četla poprvé v dospívání a prožívala to celé s Janou. A pak jsem to četla znova s dcerkou a najednou to viděla úplně jinýma očima.
Nevím, jestli utajení mělo
Rya
Nevím, jestli utajení mělo smysl, protože jsem věděla asi po 4. slově? Ale drabble se moc povedlo!
Já vím, že většina to pozná
kytka
Já vím, že většina to pozná hnedka, ale aspoň pro ty, co to četli/viděli fakt dávno... :-)
Skvělá kniha (jedna z těch,
HCHO
Skvělá kniha (jedna z těch, který se nechají číst po letech znova), i skvělá parafráze.
Děkuju! Jako teenager jsem ji
kytka
Děkuju! Jako teenager jsem ji milovala, teď mi pěkně leze na nervy pan Rochester, jak je asi z drabble poznat :-)
Pěkné. Úhel pohledu, o kterém
Banepa
Pěkné. Úhel pohledu, o kterém jsem nikdy neuvažovala.
Děkuju! Existuje kniha Širé
kytka
Děkuju! Existuje kniha Širé Sargasové moře, která popisuje příběh paní Rochesterové z úplně nového pohledu, pan Rochester z toho vůbec nevychází dobře. Byla vydaná v 60. letech a sama už je prý považovaná v Británii za klasiku.
Skvěle jsi to vystihla.
Aplír
Skvěle jsi to vystihla. Takhle nějak se mohla cítit.
Já to četla i viděla zfilmované a přesto jsem ocenila úryvek. :)
Děkuju. Udělala jsem ale paní
kytka
Děkuju. Udělala jsem ale paní Rochesterovou o dost víc při smyslech, než ji popisuje Jana Eyrová :-)
No jo. Mně jí bylo vždycky
mila_jj
No jo. Mně jí bylo vždycky líto, chuděry. A Jany taky. Vlastně obou, i Rochestera.
Dobře napsané.
Děkuju za paní Rochesterovou.
kytka
Děkuju za paní Rochesterovou. Pana Rochestera jsem taky litovala, ale na zas tak moc jako Janu, choval se k ní pěkně manipulativně.
Četla i viděla, takže poznala
Regi
Četla i viděla, takže poznala. Tak nějak se chudák musela cítit.
Jo, muselo to být dost hrozné
kytka
Jo, muselo to být dost hrozné.