O nepálských snech

Za devatero osmitisícovkami a vyschlým korytem řeky leží malá vesnice. Terasovitá pole s kukuřicí, stovky nouzových přístřešků rozesetých po kopcích, jedna škola. Děti tu skotačí jako kůzlata. Kůzlata si hrají jako děti.
V jednopokojovém zámku s výhledem na suchem rozpraskaný hliněný dvorek tam žije víla. Příliš vysoká, kyprá, vlasy ostříhané na dva centimetry.
Vítr o ní roznáší skandální pravdy.
„Místo pohodlné cesty na střeše autobusu chodí pěšky!“
„Mluví divným jazykem, nikdo jí nerozumí!“
„Když vidí hada, piští jako myš!“
„Je šílená!“
Místní rytíři jí nadbíhají dnem i nocí. Je tak světlá! Nejbělejší vstupenka do zemí zaslíbených.
Manžel? Není na překážku.