Součást letošního volného metaseriálu, tj. rozhovor Autorky a Postavy, jejímž předobrazem byla jistá Adelaida Žekulina. S předchozím prakticky nesouvisí, zato další na ně bude navazovat dost těsně.
„Domnívám se – a doufám, že se vás nijak nedotknu, když budu mluvit zcela otevřeně – že jste nesplnila naši dohodu. Věnovala jste se životu mého historického předobrazu. Dobře, měla jsem to očekávat, ostatně jste to i čtenářům slíbila. Nicméně veškeré mé snahy zavést jasnou dělicí čáru mezi fikční postavou a (kdysi) živým člověkem jste buď smetla pod koberec, nebo obrátila v žert. Zcela vědomě tuto hranici stíráte, ač velmi dobře víte, že chování vašich postav mnohdy příliš nekoresponduje s charakterem jejich předobrazů. Aťsi v dobré víře, aťsi po vůli tématům! Jste lhářka!“
Mlčím. Co bych říkala, když má ve všem pravdu.
Nic. Psala dál :)
Dede
Nic. Psala dál :)
:)
Apatyka
:)
Přesně tak. K tomu není co
Regi
Přesně tak. K tomu není co dodat. :-)
Koneckonců jsem jí slíbila,
Apatyka
Koneckonců jsem jí slíbila, že napíšu o jejím synovi :D
Povedené.
Terda
Povedené.
Díky.
Apatyka
Díky.
Ále, stejně máš pravdu Ty! :-
Rya
Ále, stejně máš pravdu Ty! :-) Jí nevěřím, moc důležitá pani!
Již zde ničemu nevěřím – a
Apatyka
Již zde ničemu nevěřím – a nejmíň sobě :D
Tak tenhle komentář mě dostal
Esti Vera
Tak tenhle komentář mě dostal :D
Skvělé to je, jako vždy.
Holt tak, no :D
Apatyka
Holt tak, no :D
Jako vždy děkuji