Teď tu byl

Dots se s rostoucím neklidem probíral nabídkou holopuků. Většina byla na uprchlé klony, zbytek směs marných honiček za dávno mrtvými generály, a směšných lovů za pár kreditů, které by mu nezaplatili ani palivo.
Lovení nikdy nebyla práce, kdy si člověk mohl být jistý zítřkem. V poslední době to už přerůstalo všechny hranice.
“Nic lepšího nemáš?”
Zavrtěl hlavou: “Ráno tu byl ten skrček v zelený helmě, vzal, co mohl.”
Sebral nejméně hrozný puk, a šel chvilku řvát za popelnice.
Když se s ostatními začínal učit střílet, tak s sebou ještě nosil plyšového mythosaura.
A teď mu ten Jangův spratek kradl práci.