Ti, kteří nemluví

Jsou tu, jako byli vždy. Malí, nedůležití, mnohdy bezejmenní. Hej ty! nebo Holka! nebo dokonce Kůže líná, aby tě čert spral, ať už jsi tady!
Starají se o blaho lidstva. Té majetnější části. Žijí, aby sloužili. Slouží, aby žili.
Ta dívka si nikdy nenechá pomoci. Zvedá vědro, odhrne z čela zpocené vlasy, vzdychne. Ramena schýlená, pihovatý obličej soustředěním zarudlý. Je krásná a neví to.
Úslužný stín, který nikdy nepromluví. Vůně sena píchne v nose.
Já sama, pomyslí si, odstrčí jeho ruku. Nikoho nepotřebuje, poradí si. I doma musela, se čtrnácti sourozenci.

Ve světě dvorů a statků ale není žádné já.