Třpytky

„Jsem sama,“ přiznala si konečně. Neuvěřitelné, jak to pomyšlení řezalo.
Její muž prostě zmizel. Ještě stále si tu zradu nedokázala přebrat.
„To nic, to nic,“ opakovala si. „Bohyně lásky je i bohyní zlomeného srdce.“
Zabalila se do pokrývky a klesla do křesla.
O podlahu ťukaly její zlaté slzy.
A pak najednou ťukaly do kožichu kočky, která jí vyskočila na klín. Chvíli vrněla a pak jí začala otlapkávat břicho.
„Tak dobrá, nejsem sama,“ připustila Freyja. Hladila kočku a té v srsti zůstávaly stopy zlata.
Dodnes, když vám světlo přeje, lze v srsti koček rozpoznat zlatavé odlesky.
Dokonce i u černých. Vážně.