Vlak domů

Plíce mi pomalu vypovídaly poslušnost a přesto jsem jestě přidal. Proti mě bylo město plné lidí, aut, cyklistů, kterým patří speciální kruh v Pekle, a chodců. Ti poslední se pletli úplně všude.
Nadhodil jsem vak na rameni a znova zrychlil. Kolem mě prosvištěl muž na kole s vražedným pohledem pumového atentátníka, ale jeho batoh s velkým logem přepravní společnosti orientující se na jídlo spíše mluvil o jiném než sebevražedném poslání.
Konečně nádraží.

Schody nahoru a dolů.

Ještě zrychlit.

Přeskočil jsem zábradlí, vyhnul se matce se čtyřmi potomky a běžel dál.

Poslední vlak směr Akkon.

Na základnu.

Tam je srdce.

Důmů.