Bez nároku na bodík, ledaže by mi nebyl uznán za předchozí drabble.
Lehce drastické
Je vám čtrnáct a dají vás „na vychování“ do kláštera, abyste se nepletli pod nohy, dokud nebudete mít ten správný věk na (vhodné) vdavky. Jste sami, trochu vyděšení, hodně znudění. Ten třicetiletý mnich je tak milý a vy jste tak vyspělí, jiní než ostatní...
Je vám patnáct. Utečete spolu.
Pak odejde a nevrátí se.
Ze spánku vás vytrhne hrubá ruka, děs, hrůza, pálivá bolest v rameni. Nechápete.
Utečete.
Je vám šestnáct, usmíváte se na mladého šlechtice. Nezná vás, ale líbíte se mu. Je svatba.
Spadnete z koně.
Proberete se... hrubé ruce, někdo vás věší?
Náhodou přežijete.
Milady nenávidí.
Má důvod.
Seškrtáno na kost.
Když si dáte dohromady věky a informace, trochu z toho mrazí. Těch čtrnáct není výslovně řečeno, ale svatbu měla v sedmnácti nebo osmnácti a to už Athose nějakou dobu znala, takže před tím si musela vybudovat určitým způsobem stabilní život.
Ble.
Já už dlouho říkám, že ona je
Aries
Já už dlouho říkám, že ona je tam v podstatě jediná, kdo se chová naprosto pochopitelně
Což je zvláštní, protože
Tess
Což je zvláštní, protože autor ji očividně nepochopil...
Asi zaúřadovalo podvědomí.
Apatyka
Asi zaúřadovalo podvědomí. Nebo kouzlo nechtěného.
Mrazivě skvělé drabble
Díky.
Tess
Díky.
Tak já chápu, že byla naivní
Lady Peahen
Tak já chápu, že byla naivní a Athos možná nebyl za mlada až tak urputně "poslední spravedlivý" alkoholik v zácviku, ale vybrala si asi toho nejhoršího možného chlapa pro nový začátek. A to je Athos můj oblíbenec.
Když jsem četla mušketýry
Aries
Když jsem četla mušketýry poprvé asi v devíti letech, tak samozřejmě hlavní hvězda byl d´Artagnan. Potom ve třinácti rozervanec Athos. Ve dvaceti zcyničtělý d´Artagnan po dvaceti letech. A ještě po pár letech jsem shledala, že skutečně mylady je jediná postava, která má pochopitelné motivace a jedná logicky a přiměřeně situaci, a navíc je neuvěřitelně schopná (zařídila vraždu Buckinghama za maximálně ztížených podmínek, zatímco snaha mušketýrů ho zachránit dost nepříjemně připomíná vlastizradu).
Ten začátek jsem měla podobně
P.M.d.A.
Ten začátek jsem měla podobně, ale po Athosovi to byl jasně Richelieu :-) A Mylady - já to vždycky chápala tak, že ji Athos v podstatě vyrobil...
asi jo
Aries
asi jo
Tak oficiální verze je, že
Lady Peahen
Tak oficiální verze je, že ona vyrobila Athose... Ale já tedy aktuálně hluboce oceňuji nekomplikované požitkářství Porthose, abych kompenzovala své sklony mít v oblibě tragédy. To mi Athos splňoval, ale v dětství mě nejvíc fascinovalo, jak chlastá, ale pak jsem zjistila, že tahle jeho linie je v tom klasickém vydání SNDK upozaděna. Já četla nějaké prvorepublikové obskurní vydání, kde jsou všechny kočky v noci šedé (místo černé). Myslím, že v klasickém Lesterově filmu to Oliver Reed má. Jinak mají filmové verze hrozně tendenci dělat ho vážného a mnohem hodnéjšího a méně zákeřného.
Já jsem poprvé četla
Aries
Já jsem poprvé četla Vrchlického překlad, to teda byla tenkrát fuška se tím prokousat. Navíc jsem potom pozdějc s novým vydáním zjistila, že je asi pravda, co se říká, že seděl v křesle s originálem v ruce a diktoval to spatra sekretářce, protože co sem tam odmávnul jedním odstavcem, je ve skutečnosti třeba celá kapitola.
Jakáý překlad doporučuješ? Já
Tess
Jakáý překlad doporučuješ? Já jsem přes knihovny četla různé, teď mám doma tu brožovanou verzi.
A pamatuju si, že v Po dvaceti letech byla jedna verze, která ěla víc kapitol, ale nevím, která to byla!
Já mám po dvaceti letech taky
Aries
Já mám po dvaceti letech taky tu brožovanou dvoudílnou verzi. Tři mušketýry mám v překladu Růženy Pochové, ten je hodně dobrý, navíc mám to vydání s grafickými listy, kde postavy vypadají buď jako ve skutečnosti, když jsou skutečné, nebo jako v tom filmu s Michaelem Yorkem a Fae Dunawayovou jako mylady. Ve stejné verzi existuje i Hrabě Monte Cristo s ilustracemi podle filmu s Jeanem Maraisem, ale toho nemám. A ten Vrchlický se bohužel ztratil, což je škoda, protože to už byla docela slušná rarita, navíc měl taky moc pěkné ilustrace, takovou tu klasiku, co se vždycky vztahovala k nějaké konkrétní větě. Odtud mám výraz "stvůra kardinálova", který občas dodnes používám, jenže se na to nikdo nechytá, protože tuhle verzi nezná
Já jsem kdysi mluvila s
Tess
Já jsem kdysi mluvila s člověkem, co hrál Athose v nějakém francouzském divadle, dělala jsem mu průvodkyni... dost jsme si o něm pokecali, protože je to asi má oblíbená postava. Já razila teorii, že Athos nemá rád ty ženský, který vnímá jako ženský, protože neustále má pocit ohrožení; že od něj něco chtěj nebo ho nějak využijou. Ale že je schopnej fungovat s ženskou, kterou vnímá primárně jako člověka (měla jsem podobné zkušenosti s šermíři z dřeváren - v tu chvíli, jak se člověk dostal "dovnitř" tak byl spíš "bratr/sestra" než potenciální partner a najednou to fungovalo. Pro chlapy pod třicet každopádně, starší byli meh.
On tvrdil, že Athos nesnáší všechny ženské šmahem a že to nejmilejší, co pro ně dělá, je ignorace.
Laborovala jsem Raoulem a že vlastně byl docela dobrej otec a on na to, že Raoul měl jediný štěstí, že se nenarodil jako holka.
To je ale dost dobře možné
Aries
To je ale dost dobře možné
vy mě dáváte... si to budu
Gwen
vy mě dáváte... si to budu muset zase přečíst
Do toho.
Tess
Do toho.