Z jednacího sálu vyšel přísným krokem Hugo. Helga ho málem nepoznala. Vypadal jako-
"Miláčku, našel jsem naší princezně manžela."
"Cože?" Nikdy jí miláčku neříkal. Vždy pro něj byla jen Helgou. "Co se děje?"
"Naši sousedé se rozhodli, že místo války se radši stanou sousedy."
"A jejich princ si vezme naši dceru?"
"Král."
"Vždyť ten má tak čtyřicet!"
"Miláčku..." Její muž ji chytil za ramena a v tu chvíli se už necítila jeho ženou, ale jeho subjektem. Poprve za více než 17 let cítila, že mu nikdy nebyla rovna. V tu chvíli konečně věděla, že je kým je:
Králem Hugem Goldenurem.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit