Dědictví otců

Ty kapesní hodinky se v Linusově rodině dědily už po tři generace. Proto, když prodal městský dům, patřily mezi těch nemnoho věcí, co si přivezl na ostrov. Uložil je do nočního stolku a nechal je spát. Několik let.

Při každém otevření zásuvky se cibule připomněly, mrkly na něj, (jsme tady, nezapomeň), ale pak opět upadly do dřímoty.

Uběhlo pár let, než nastal jejich čas. Linus je zanesl k hodináři, aby je vyčistil, seřídil a na zadní stranu nechal vyrýt nápis.
Mému milovanému Salovi k osmnáctým narozeninám, aby ti, až ti bude ouzko, připomněly šťastné dny na Marsyasu, s láskou Linus.