Den za dnem

Blaženě se opřel do hřejivých dlaní, které právě jemně zpracovávaly jeho bolavé svaly.
Zalévaly ho nádhernými pocity tepla, lásky a bezpečí.

Prudce otevřel oči, když ho ze snění vytrhl vzdálený výkřik.

Horké ruce zmizely, místo nich ho do zad tlačila tvrdá prkna. Ztuhlé klouby jako by neměly ani tušení o úlevě, před chvílí prožité ve spánku.

Náhlý závan mrazivého vzduchu ho přiměl jednat.
Do kamenné zdi spěšně vyryl další čárku.
Jen tak, ze zvyku.
Dávno je nepočítal.
Výkřiky se ozvaly blíž.
Proměnil se do psí podoby a s tichým kňučením se stočil do klubíčka.

Přežít další příchod mozkomorů.

Jsem nevinný.