Déšť

Kazatelka si vymínila, že ani armáda, ani FBI nebudou narušovat posvátnost komunity, vodvolávala se na Ježíše, Svatýho Ducha, všechny svatý. Před jejim plamennym projevem couvnul i major.
Vojáci hrabali jak pitomý, poušť zůstávala černá a svět křivej.
Pátej den začalo pršet a pršelo tak, jak nikdy. Černota se vsákla do pouště, jako kdyby nikdy nebyla. Svět se narovnal. Poušť se nadechla.
Komunita vykřikovala vo zázraku. Když po dešti první sluneční paprsek padnul na voltář, Pravověrný k velebení málem strhli i vojáky.
Bylo to svatý, a to jsem si myslel, že jsem za ty roky imunní.

V noci napadl popel znovu.